Krize Václava Klause

Po lednových událostech na politické scéně se velice změnila pozice čelního polistopadového politika Václava Klause. Hovořilo se o první krizi nového zřízení, které odstartovala debata dosud nedotknutelných otázek např. kolem financování ODS. Klausova politika se zejména v první polovině devadesátých let opírala o názory, které měly velice pozitivní ohlas u široké veřejnosti, u sdělovacích prostředků i u značné části politického spektra. K těmto tématům patřila např. otázka územní samosprávy, tj. mezistupně mezi státem a obcemi. Klaus byl proti decentralizaci, která naopak byla podpořena v roce 1997 přijetím zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Dále bývalý premiér a ministr financí odmítal státní rozpočet deficitního charakteru. Požadoval ústavní zákon o vyrovnaném státním rozpočtu, který však nikdy nebyl schválen. I v 90. letech panoval v české společnosti spíše negativní a kritický postoj k mezinárodní spolupráci v podobě Evropské unie. Klaus byl již tehdy známý svým euroskepticismem, když prosazoval namísto těsné spolupráce evropských států spíše volný koncept integrace zakládající se na volném trhu a obchodu. Zahraniční média si všímala ne zcela pozitivního vztahu právě mezi Václavem Klausem a prezidentem Václavem Havlem, který se projevil např. v rozdílném smýšlení v zahraničních otázkách. Zatímco Havel prosazoval tvrdý postup vůči Srbům ve válce v Jugoslávii, tehdejší premiér Klaus odmítal zjednodušený pohled na konflikt a v počátku se vyslovil proti případnému vyslání českých vojáků na Balkán. Za Klausův pád považovaly česká i zahraniční periodika především prasknutí bubliny kolem českého hospodářského zázraku, značně negativní postoj vůči zapojení se do evropského společenství i skandály v Občanské demokratické straně, které plnily titulky novin dlouhé měsíce. Navzdory dočasnému poklesu popularity se Václav Klaus dokázal vrátit na tuzemské politické výsluní a v únoru 2003 byl zvolen druhým českým prezidentem.